Čtyři roky pracovala paní Künzlová jako ošetřovatelka exotických zvířat v zoologické zahradě, poté nastoupila na deset let k české dostihové legendě Josefu Váňovi. „Zde jsem působila jako pracovní jezdec dostihových koní,“ říká s úsměvem energická žena, čímž u nejednoho muže umí vyvolat obdivně zdvižené obočí.

Co to obnášelo? „Kompletní péči o šest až osm závodních koní, od stáje až po pravidelné tréninkové jízdy.“ A aby bylo jasno, tito špičkoví koně jsou něco jako exkluzivní závodní vozy, potřebují a také dostávají to nejlepší, zdatné jezdce a odborné ošetřování. „Však také mohou stát třeba i osm milionů korun,“ neopouští dobrá nálada paní Künzlovou.

Jenže ona přesto vyměnila sedlo plnokrevníků za zcela jinou práci.

Co vás vlastně vedlo ke změně zaměstnání?

Zkrátka jsem se rozhodla najít nové místo, stáje se těžko dávaly dohromady s rodinou, hledala jsem i lepší výdělek. A od současného kolegy, který do stájí jezdil, jsem dostala tip na místo řidičky u místní, plzeňské pobočky firmy AVE. Věnuje se odpadovému hospodářství, ale třeba i péči o zeleň podél cest. Rychle jsme se domluvili a už tady pracuji téměř čtyři roky. 

Tak to byla ale velká proměna…

Na jednu stranu ano, ale já se ráda učím nové věci celý život, takže jsem si řekla, že si rozšířím obzory. Důležité pro mě bylo, že u AVE máte pestrou práci a jste neustále venku. Jednou čistíme dopravní značení, jindy probíhá údržba příkopů a odtokových kanálů podél silnic, patří sem i péče o zeleň. 

Kde všude vás můžeme potkat?

To je další výhoda práce na plzeňské pobočce AVE, jezdíme po celém kraji. Někdy vyrazíme až na Šumavu, do Železné Rudy nebo na Folmavu, a to mám ráda. Nedokázala bych sedět na jednom místě někde zavřená, to je jedno, jestli jde o továrnu nebo obchod, já potřebuji akci. Navíc se díky AVE podívám na místa, která jsem chtěla poznat, ale neměla jsem zatím příležitost.

Takže se rozhodně nenudíte…

To určitě ne, práce je dost, ale dá se dobře zvládnout. Jsme tu dobrá parta a vycházíme si vstříc, až jsem byla překvapená, jak se ke mně kolegové hned od počátku hezky chovali a se vším mi pomohli. Dokonce jsem se tu naučila zacházet i s motorovou pilou, čímž jsem překvapila sebe sama. Mám z ní stále respekt, což je myslím namístě, ale když je potřeba odstranit větev, aby nepřekážela na silnici, jde to raz dva.

Ale vaše pozice je vlastně řidička, že ano?

Ano, mám řidičský průkaz skupiny B a jezdím s dodávkovým vozem. Pro mě je akorát tak velký, vezu s sebou kolegy z party, v úložném prostoru máme vše potřebné. Ale když se řekne profese řidič, může to mít hodně podob. Někomu vyhovuje mít svůj klid a sedět celou směnu za volantem, vlastně i takové možnosti u nás ve firmě jsou. Já ale mám raději pestrou náplň, chvíli řídit, pak být venku na vzduchu, takže jsem na své pozici spokojená.

Pracujete zde už čtyři roky, tak to je asi nejlepší důkaz…

Důvod měnit práci nemám už jen kvůli solidní výplatě, která chodí pravidelně, a hlavně včas, hned na začátku měsíce. Navíc mohu říct, že se do práce těším, a to je asi nejdůležitější.

Monika Künzlová má ráda nové výzvy. „Jsme tu dobrá parta a vycházíme si vstříc. Dokonce jsem se tu naučila zacházet i s motorovou pilou,“ směje se.